Love story - Denisa Šebová
Moje léto lásky
Úvod
„Naposledy!!!.... Měla jste poměr se Zoe Ulmanovou??!!“
„……………….ano…………….“
„Zavraždila Jste ji?!“
…………………ne………………“
„Nelžete nám Uršulo!! Byla jste jediná kdo tam byl!! Zavraždila jste ji?!“
„…………nezavraždila jsem Zoe……………“
„….Odveďte ji znovu do pokoje!.....tohle je zase na hodně dlouho…….“
… … … … … … … … … … .. … … … … .. .. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . .
Tenhle příběh vám chci vyprávět proto,že chci aby každý věděl že láska se rodí všude kde to je možné byť nemožné a…aby každý věděl jak někdy rodiče dokážou být pěkně podělaní a dokáží zavrhnout vlastní dítě dřív než stačí odpovědět a…přesto je miluji,protože mi jedna osoba ukázala že milovat jde kohokoli.Ten příběh je o mě…Dovolte abych se představila,jsem Uršula.Je mi 17.Ležím teď na posteli v pokoji léčebny pro nezletilé dívky které vraždili a budou postupem času přesunuty do ženských věznic,lékaři do mě dopujou jedny léky za druhými,mám oči unavené,zarudlé s kruhy pod nimi,jsem tu už 6 měsíců.Brečím tak jako nikdy,tak možná jako nikdo na světě pro lásku která byla mnou milována tak jak bych to neřekla ani já že to zajde až tak daleko…a…,divíte se proč?...Proč se někdy osud pokouší o lásku která nemá budoucnost,která se musí schovávat a která se v mnoha případech dokonce „stydí“ vyjít na povrch a musí čelit takovým „kecům světa“jako: Vždyť ona ji nemůže milovat…nebo,ona a ona?TO nejde…nebo také…ona miluje ji?není možné…a proč ne.Vždyť láska je důležitá a roste ze všemi už od narození…to,že je někdy jiná…neznamená že by to neměla být láska opravdová…a proč někdy osud o tuhle lásku zakopává i když je tedy nemožná?to vám neřeknu protože to sama nevím,jenom vím…tahle láska co jsem prožila,byla ta nejopravdovější a že v mém životě už opravdovější nemůže snad být…i když byla vskutku jiná.A I když jsem mladá a možná někdo řekne že o lásce ještě moc nevím.Byla to ta láska,která mi otevřela oči,která milovala a byla milována z takovou vervou,že jiná láska pro mne už existovat nebude…a to…vím…moc dobře…a já vím…že jsem moudřejší…
Jmenovala se Zoe…Začalo to v létě,právě před 6sti měsíci…byla divná,okouzlující a přitom přátelská,možná patřila do blázince, možná do nebe, a přitom milovala,nevěděla jsem co mě čeká…říkám tomu „ Moje léto lásky“a věřte mi…tohle léto mi už nikdy nikdo nevezme…i kdybych byla třeba ve stech léčebnách nebo snad stech věznicích na světě…
Z města na venkov…
Rok: 1997
O 6 měsíců dřív…
„Uršulo?! Tak co tomu říkáš? Krásné viď?Lepší než někde ve městě ne?“
„Hm,fakt nádhera MÁTI“ odpovídám mojí matce dost nevrle protože jsem ve městě byla fakt dost ráda a musela jsem opustit moje všechny kamarády a dokonce mého kluka což mě dostalo do kolen.Sice slíbil že mi bude psát ale vím že už to nebude nikdy ono…prostě mi to matka překazila a za to jsem byla naštvaná jak nikdy.a teď? Teď stojím na zeleným palouku odkaď se díváme na vesnici kde budeme bydlet!no hrozný!
„Hele Uršulo!! Už mě neštvi!!snad jsme se o tom bavili už mockrát!!“
„Hele Máti ty mě neštvi! Víš že tady nedokážu žít!Odtrhla si mě od všeho!Od kamarádů,od koníčků až po…
„Až po tvého přítele?!!“
„JO!“ Odpovídám znova drze
,,Nechápu jak tě mohl zajímat!Byl dost nevychovaný a co se týče koníčků,tady se dá tolik toho dělat“
„JO leda tak házet hnůj ne?!A náhodou Patrik byl aspoň někdo“ vyjedu po ní
„Náhodou Uršulo! Je to tu tak venkovské…A neříkej mi pořád Máti“
„No jo MÁTI“ jdu znova k našemu autu za tátou z kterého jsme vylezli protože to už fakt nesnesu
„Tak co máma,líbí se jí to?“zeptá se mě táta a mrká na mě
„Tebe to taky tak vzalo?Nechápu vás!“
„Ale no tak Uršuli,uvidíš,bude se ti tu líbit“ říká mile táta
„Myslím že se mi tu líbit nebude nikdy“ vstupuju do auta a zavírám dveře
„Aspoň dělej že máš radost,nemám rád když si pořád naštvaná“
„Tati ale já jsem naštvaná!!Co když si tu nenajdu kamarády!A víš co! Ani si tu nikoho najít nechci!! Fakt!! Lepší prázdniny už snad nemůžu mít!!!A ještě k tomu narozeniny!!!horrrooor!“
„Ach jo…někdy tě nechápu chtěli jsme ti na tvé dnešní narozeniny udělat radost a proto jsme se přestěhovali už dnes…“nestačil to doříct protože vstoupila s úsměvem máma
„Naprosto se mi tu bude líbit Tome,budeme tu bydlet už navždy!krása!“Matka je pořád vysmátá,táta nastartuje auto a už pádíme k vesničce ale už na sebe nepromluvíme.
Když tak objíždíme skoro celou vesnici,vidím rybník obrostlej všemožnýma trávama a stromama,kousek dál koně a krávy,později různý seníky a nevim co ještě.Všude chatky a rodinný domky.Pak už konečně dorazíme k našemu domu.Matka s otcem ho koupili úplně novej,byl na kopci takže jsme měli výhled na vesnici.Bylo to dost trapný,všichni měli docela „chátry“ a my takovej menší luxusní zámek takže každý hned věděl že máme prachy.Už tam byl i náš nábytek,no prostě všechno. Vešla jsem do svýho pokoje který byl v druhém patře a musim říct že byl pěknej a prostornej,dokonce jsem měla u okna žebřík.Nato mi matka řekla že když byla malá a ještě taky bydlela na vesnici že měla u okna taky žebřík a někdy jí do pokoje chodili kluci a tak.Ale že já si do pokoje nikoho zvát nesmím takže sem to nepochopila.Po obědě jsme se šli projít (mě se ale nechtělo,nakonec mě přemluvil táta).Potkali jsme spoustu lidí,i kluků a holek v mým věku,docela se mi tam kluci zamlouvali.dost starších babek nám říkalo že nás vítají a další povedený řečičky.Zkousla jsem to a šli jsme dál.Procházeli jsme se pak dalších pět hodin jako ňácí nafukové.
Setkání s holkou od souseda
Už jsme si to štrádovali domů a já byla ráda.Pak ale táta zahlédl nějakej dům co byl hned pod náma pod kopcem,soused měl pěkný vysázený stromy.
„Jdeme je pozdravit ne?U nich jsme ještě nebyli“ říká táta
„Tati!! Fakt mám už toho chození dost“ odpovídám
„To tě nezabije“ opře se do mě ještě i matka
„Tak fajn jdu ale tohle je poslední soused,dál už nic“
Když jsme dorazili k černobýlím vratům,viděli jsme nějakého muže,celkem pěkného,blonďatého ve středním věku asi jako můj táta,teda až na ty vlasy,ty má hnědý.pak začal otec trapně pokřikovat.
„Halooo sousedeee! Dobrý den Hej hoou! Jsme vaši nový sousedé tak jsme vás přišli pozdravit“
„Brý den“ řeknu já tomu chlapovi lhostejně
„Ooo Dobrý den!!“ odvrátí se od rozdělané práce a pozdraví nás také
„Jak se máte?“ začne táta
„Ale tak jde to,už jsem o vás slyšel,prý tu budete žít“
„Ano budeme,a hodně se nám to tu líbí,je tu klid,jen kdyby se nám tu tak nenudila naše dcera Uršula“přidá se do hovoru matka a já jen převracím oči
„No jo,znám to“usměje se na mě ten soused „taky mám dceru,jmenuje se Zoe“
„Opravdu? A kolik jí je?“
„18 jí teď nedávno bylo“
„jééé naší Uršule je dnes 17“
„To je fajn,hodně štěstí Uršulo“ usměje se znova soused „jestli chcete,Zoe by třeba mohla Vaši dceru provézt po okolí když tady přece jen budete bydlet“
„To by byl dobrý nápad,co Uršulo?“zeptá se mě má drahá máti
„je mi to jedno“soused zpozoruje můj pohled a vidí že jsem už měla dost všeho tak jen zařve
„ZOE!!!...ZOE!!!!!!!“
„Co se stalo!!tati!!“ dveře od domu který je celkem pěkný ale stejně zchátralí otevře dívka,Má dlouhé po pás krásně rovné blonďaté vlasy,Pěknou tvář s piercingem v nose,v obočí a v dolním rtu má kroužek,je štíhlá a na sobě má černé tričko s dlouhým rukávem s nápisem „I’am REBEL“k tomu potrhaný jeansy který jí sedí.
„Pojď se pozdravit s novými sousedy Zoe!Budou tu žít“
„Jo tak“ usměje se dívka „podává si ruce s mým otcem,matkou a pak se mnou
„Ahoj jsem Zoe“
„Jo,čau,Uršula“ dívá se mi do očí,má je modrý a dost pěkný,nevím proč ale připadalo mi jako bych ji znala roky…
„No my vás už nebudeme rušit“řekne z ničeho nic soused „zítra by si mohla Uršulu provést po okolí,co Zoe?“
„Jo,proč ne,příjdu,a někam zajdem“
„no…tak my už taky jdem,nashledanou“ řekneme všichni,já se ještě podívám na Zoe protože mi přišla i přes její krásu dost unavená.docela podivná.Ta,se na mě taky ještě obrátila ale pak už jsme šli.
Doma jsem se umyla a stoupla si před spaním před zrcadlo, mám dost smutnej obličej,fakt nevim jak si zvyknu na tohle všechno.Vidím svoji postavu,jsem s ní spokojená,mám na sobě pyžamový tepláky a žluté plandavé tričko,moje hnědý dlouhý vlasy mi jen tak vlají,hnědý oči se dívaj smutně…
„Jdu radši spát šup“ a skočím si do postele a usínám…
„Ťuk“… co to je? Někdo mi hází do okna kamínky,nebo se mi to jen zdálo?...
„Ťuk“ znova,ale pořád ležím,podívám se na hodinky,je 23:46
„Ťuk!!!“ teď to bylo dost silný,rychle jsem vstala a podívala se z okna…cože?! Vždyť to je Zoe,ta sousedovic holka…trochu jsem to nechápala,nemusela házet kamínky,mohla vyšplhat na žebřík.
„Co tu dělá tak pozdě kruci a co po mě chce“ otevřu rychle okno a snažím se o úsměv
„Ahoj“ začne rychle zoe než stačím něco říct
„No…Čau“odpovím ale nezmůžu se na nic víc
„ehm,já se omlouvám že jsem tu tak pozdě ale došlo mi že jsme se vlastně nedomluvili v kolik se setkáme“
„Aha…“ no to snad ne!!! Ta holka za mnou přišla v tolik hodin jen proto že se chtěla domluvit?!no…je trochu na hrušku ne?...
„tak…ehm…v kolik“ zeptá se znovu
„no…stačí po obědě asi tak v jednu hodinu“
„Dobře…já příjdu … …“
„potřebuješ ještě něco?“
„Ne já jen…hodně štěstí a zdraví k tvým narozeninám“usměje se na mě
„Joo,díky“usměju se taky „Jo,hele proč si vlastně nešla po žebříku,mohla si zaťukat na okno a ne házet kamínky“
„Jo tak,hele tohle já nedělám,nelezu nikomu na nic,chápeš na vlastnictví a tak“
„Aha…a jak si věděla že tu mám pokoj?“
„heh..protože se v tomhle okně svítilo jako poslední,já sama chodím spát jako poslední,je to vědecky dokázaný…puberta“usmála se znovu
„Počkej,takže si celou dobu čekala na to až uvidíš který světlo zhasne jako poslední? Proto ses tu objevila až teď?“
„dalo by se říct že jo,tak já půjdu,zítra ahoj“řekne naposled a odfrčí pryč
„Ahoj“ řeknu potichu.Všimla jsem si,že nosí celkem punkový hadry.Teda ta je pěkně divná! Čekala až zhasne poslední světlo a tím poznala že tam jsem já! a ještě k tomu přišla v pozdní hodinu jen proto aby se semnou domluvila na zítra! Pěkně ujetý!ani nešla na žebřík…podívám se na hodinky
„00:15 do řiti“ v tuhle hodinu už dááávno spím,lehnu si a konečně usnu…
Tlachání o všem možným
Ráno jsem vstala v pohodě,bylo něco po desáté a svítilo slunce,byl druhý prázdninový den.Z města jsem zvyklá nesnídat takže ani dneska to nebylo výjimkou.Sejdu dolů,pozdravím matku.Nevím proč ale nikdy jsem si s rodiči nerozuměla tak jak by si dcera s rodiči rozumět měla.Celých 16let sem žila ve vlastním světě a oni si myslí že to snad změní nebo co.rodiče jsou podnikatelé takže jsou to zazobanci.Ale celkově jsem normální holka,neoblíkám se ani extravagantně,nosím většinou slušný jeansy a k tomu různý trička,takže sem taková slušná holčička,aspoň na povrchu ale někde v duši to ve mně vře! A abych řekla pravdu,nemusím lidi kteří se oblíkaj jako rozthanci,punkově a tak,to jsem si vzpomněla na tu holku Zoe.Ona takovej styl má,a já to fakt nemusím.Nějak mě ale zasáhla…je tak divná,nikdy sem nikoho podobného nepotkala…
„ OBĚD!!!“ zařve máti když už je čas
„ Už jdu!“ navlíknu na sebe modrý tričko s potiskem, svý jeansy a sejdu dolů
„Ber,máš to nachystaný“ podává mi talíř s řízkem a bramborem
„Dík“ dám se do jídla
„tak co budeš dneska dělat?“
„no…jdu přece s tou holkou ne?“
„jo aha,a to jako jste se domluvili kdy?“
„ehm…“kdybych řekla že skoro o půl noci,myslela by si že jsme padlé na hlavu“no ještě včera když jste byli na zahradě“ z nějakého důvodu jsem to prostě nepráskla
„Aha,je hodná že?“
„jo,jasně“
„na kdy jste domluvené“
„po jedné příjde…a kde je táta?“
„Znáš ho,zase pracuje u toho svýho notebooku“
„hm fakt super,nikdy neměl čas“
„Tohle nemluv!“ rozčílí se matka
„ale máti! Je to pravda!“
„Jo,ale ty peníze nevyděláváš!“
„Vždyť jste věčně nebyli doma!“
„no jo,ale podívej se na sebe! Máš se tak jako jiné dívky v tvém věku ne! Máš všechno!“
„hmm“ přiznám,už se sní nechci bavit…jo je pravda že mám všechno.ale stejně,pořád mi něco chybí!a nevím co to je.snad mi chybí dobrodružství nebo já prostě nevím.
„No,já už jdu“ odpovím
„počkej kdy se vrátíš?“
„nevím“
„fajn ale vrať se brzo“
„ale jooo pořád“ výjdu ven před dveře,doma už čekat nechci.Jdu na palouk a posadím se.Je to fakt nádhera ten výhled.Rozhlížím se a na levé straně se tyčí další kopec o něco větší než je ten náš a uprostřed je stará zřícenina v podobě půlkruhu s velkými zdmi..Jééé tam bych se někdy taky zašla podívat,musí tam být senzační výhled…
„Taky se na něj díváš tak zasněně?“
„co-co-cože?“ totálně jsem se lekla,podívala jsem se za sebe a tam stála Zoe,Její dlouhé blonďaté vlasy jí vláli ve větru,měla na sobě černé kalhoty,opasek s pyramidami a lebkami,roztrhaný fialový tričko a na něm plno ozdob v podobě nášivky,placek,a kovových sicherek,ruce měla plné nejrůznějších náramků a černá tužka na oči zvýrazňovala její modré oči.Docela jsem se jí bála ale přesto z ní vyzařovalo něco milého
„co-cože,lekla ses mě?“ zopakuje po mě a zasměje se.její usměv mě až mrazí,je líbezný
„hm,vtipný“ usměju se na ni
„Promiň.Dělám si srandu,ten kopec je nádhernej že?“přisedne si ke mě
„jo,je zvláštní“ odpovím
„taky se mi líbí“
„ty si tam někdy byla?Vlastně co se ptám,určitě si tam byla když tu žiješ“
„No..věř nebo ne,ale jen jednou“ vytahuje z kapsy Jointa a zapálí si
„ty kouříš trávu?“
„jo,strašnej zvyk,ale je to dobrý,nechceš vdecha?“
„co??,ne fakt díky“ řeknu nechutně a ona se pousměje
„ani nezačínej,je to svinstvo“
„jo to si přesně myslím,nikdy bych to nevzala do pusy… ehmmm…jen jednou?děláš si srandu?“ pokračuju Z rozhovorem,
„co jednou“ nechápe
„no jestli si na tom kopci byla fakt jen jednou“ připomenu
„Joo tak.Opravdu jen jednou,chodí tam jen zamilovaní,i když jsem tam byla taky,prostě mám pocit že tam nemám co dělat…chápeš,ale je tam ten nejhezčí výhled který sem kdy viděla“
„aha,no to je…celkem pěkný,teda spíš bych řekla že tam lidi musí chodit pořád“
„jak říkám,jen zamilovaní,ale nemysli si,já tady nežiju celý život“
„ne?“
„ne,odstěhovali jsme se sem před třemi roky,to mi bylo 15“
„Já myslela že tu žiješ pořád ale zdání asi klame“
„jo,to asi jo.Vy jste tu od včerejška viď“
„Jo“ procedím
„nevypadáš že bys byla 2x sťastná.Nelíbí se ti tu?“
„Víš…krajina je fakt super ale…“
„takže nelíbí“ dořekne to Zoe za mě
„prostě tu nemám to,co jsem měla ve městě asi takhle“
„myslíš kámoše a tak?“
„jo,vlastně jo“
„No jo,prožívala sem to stejně,otec mě přinutil tady zůstat,ztratila jsem všechno..ale přitom jsem našla i nové“
„To věřím,máš tu určitě plno kamarádů“
„taky si najdeš,je to otázka času,přinutí tě to ale musím přiznat že jsem o nové moc neprahla“
„Teda,v tom jsme docela podobný,taky teď nikoho nemusím“ Zoe mi připadala jako dlouholetá kamarádka,cítila jsem že mi rozumí,opravdu.jako bych ji znala věčnost.najednou mi nepřišla jako ujetá koza.
„neboj je to fakt jen otázka času“dopoví ještě
„Asi máš pravdu,no…ale fakt jsem se tě lekla“ zasměju se poprvé skutečně
„Jo,fakt promiň“taky se ještě zasměje
„víš já jen,že i…jako…že chodíš oblečená no jako…jak to říct…“
„No jo“odpoví hned „je to můj životní styl,miluju rock,punk ale i vážnou hudbu,správnej posluchač má poslouchat všechno,,,pak soudit,je to můj život“
„zajímavý,víš jaký máš pohled na svět“ řeknu a nevím kde sem ty slova vyhrabala
„Víš,život je pěkná děvka! Ale krásná,miluj a budeš milována,když nepůjdeš dál,ztratíš víc než sis myslela“
„hm…“ nemám na to co říct,prostě mě dostala do kolen,je drsná a přitom citlivá.Jedno vím,je jaksik jiná…
„no hele,tak se někam projdem ne?ukážu ti okolí nebo tak něco,sice tu není moc míst no ale budiž,jestli chceš,představím tě kámošům…nebo kámoškám ale těch moc nemám.jen pár“
„no nevím“ došlo mi že beztak randí ze všema klukama,když nemá kámošky
„jak chceš,prostě půjdem a…
„URŠULOOOOO!!!!!“ najednou z okna volá máti,dost jsem se lekla
„jéžíš CO JE!!!“ křičím drze a podívá se na nás z balkonu
„To jsem ráda že jsi přímo tady!!!nechceš jet do města? Táta jede něco vyřídit“
„já?? JO!“ podívám se na Zoe a teprve mi potom dojde jak sem vlastně sobecká že jsem schopná jí tu nechat
„Já…nevadí ti když už půjdu? Ukážeš mi okolí příště“
„jo,klidně jeď,co ti mám co bránit,klidně se domluvíme jindy“
„omlouvám se…chci jet“
„jasně,zatím hojec“ řekne a pomalu odchází,jsem snad úplně blbá?...
Když jedem do města,táta si tam něco vyřizuje obchodně a já mám čas jít za kamarádama a za přítelem Patrikem,sice skoro všichni odjeli do různejch zemí ale aspoň někdo tam byl.S Patrikem jsem se pak ke konci líbala,byl vášnivý ale někde v duši jsem cítila že to už fakt nebude nikdy ono jak to bývalo.jeli jsme zase zpátky a já zase přemýšlela o Zoe.
Na narozeninách
Poslední čtyři dny po návštěvě města jsem se Zoe prochodila různý cestičky,celý okolí,sice jsme nebyli u žádných jejich kamarádů protože jsem si to nijak zvlášť nepřála.Je ale úžasný,jak stačí málo a dvě osoby si začnou rozumět,cítila jsem že se stává mou nejlepší kamarádkou,ještě nikdo se mou kamarádkou nestal tak rychle jako ona.nevěděla jsem to jistě,možná že ji nikdy nepochopím,s ní jsem ale mohla mluvit o všem,byla tak šíleně moudrá!!!!poradila,o životě, na to že má pouhých 18 ví dost…ale řekla mi také věci které bych snad neřekla nikomu ani já.řekla že jí matka zemřela ve 13,její otec se pak dost opíjel a když se o smrti matky dozvěděla teta,žalem zemřela po roce.Zoe pak v 15 začla brát lehké drogy,kouřila jointy a její otec to neví dodnes,i když se otec někdy opije,není to často,je prý už normální táta jako býval.Drog se pak Zoe zbavila ale jointů ne.Nikdy jsem nepotkala kamarádku jako je ona.dokonce mi řekla že se už dlouho z nikým takhle nepobavila jako semnou a já jsem za tenhle argument byla vděčná.Jiný 18 náctiletý holky by mě odpálkovali že sem o rok mladší ale Zoe…ne. A pak přišlo něco co jsem dlouho nechápala
„Ťuk!““Ťuk!!“
„No jo,už jdu!“zařvu,otevřu okno,a v dešti tam stojí Zoe
„Hoj Zoe,taky bys už někdy mohla vylézt na ten žebřík a normálně zaklepat“
„Ahoj,to bych sice mohla ale prostě nechci rušit tvý soukromý“
„No tak honem!vylez sem nebo víc promokneš!!“
„Ne,půjdu normálně hlavním vchodem“
„Hele nebuď šroťák a vylez!proč bys měla chodit hlavním vchodem?když máš žebřík u mýho okna?!“
„Fajn,prostě …se bojím výšek,seš spokojená?“ řekne na rovinu
„Cože?!no…heh a proč heh“ musím se trošku smát,příjde mi to vtipný „takže proto si pořád házíš kamínkama heh!“
„Nesměj se,prostě za to nemůžu no,tak otevřeš mi?nebo tu promoknu?“
„No joo vždyť už jdu“
………………..
„Fuj,je to hroznej liják!!“
„pojď dál honem,proč si neodložíš?“
„Ne,stejně jdu za chvíli pryč“
„Proč prosím tě a kam?“ nechápu
,,Jdu za klukama tak proto“
„…aha“ trochu mě to zamrzí protože jsem si pořád nenašla kamarády
„Nejdeš semnou??“ vyhrkne hned zoe
„Já??...ehm…no já…“
„POJĎ prosím,bude sranda!“ říká v nadějích
„Fakt nevím zoe,možná nejsem připravená na kámoše“ vybalím na ni
„Uršulo!! Vždyť tě seznámím a bude to vpoho“ dívá se na mě „psím pohledem“,její blonďaté vlasy byli smáčené deštěm a její maskáče a pruhovaný roztrhaný triko jak by smet takže vypadala fakt jako chudina.
„Booože! No tak JO!“
„Jupííí“ směje se jako malé díťě a mě připadá fascinující její chování,vůbec nechápu co se to semnou děje
„Takže já pro tebe příjdu v 22:00 hodin jo?“
„Co-cože ,jak ve 22:00 hodin!“ vykoktám,tohle jsem nečekala
„Promiň,zapomněla jsem ti říct že kamarád slaví narozeniny,budou tam všichni!“
„Zoe ty ses zbláznila!matka mě zabije!je to pozdě!“ říkám nevěřícně
„Uršulo! Nebuď jak malá proboha! Užívej života!nebuď pořád maminčin mazánek“
„hele já nejsem maminčin mazánek!“ procedím vztekle
„Tak se tak nechovej a pojď!“
„ale matka…“
„tvoje máma se to nedozví!!!“
„…a v kolik se vrátíme?“
„co já vím,jdeš?“
„já nevím…když se to dozví máti…“
„…Bojíš se!“
„Nebojím,tak fajn jdu!“ řeknu nakonec,asi jsem fakt posraná,nikdy jsem na žádný pořádný pařbě nebyla,bohužel…za čtyři hodiny pak pro mě zoe přišla a šli jsme
„Fajn,tak já zvoním“prohodí zoe když už jsme u dveří oslavence
„ehm Zoe jak se vlastně jmenuje ten kluk“
„Jo vlastně,jmenuje se Rupert“ někdo otevře dveře a oplaví nás hlučná hudba,je to nějakej rock.
„HOOOOOOJ Zoe!!!! Koukám že si přivedla tu tvou novou kamarádku!!!“
„Ahooj Alberte! Jo přivedla,seznamte se,Uršulo Albert,Alberte Uršula“
„Ahoj“ podám si sním ruku a musím trochu řvát protože hudba je fakt silná
„Tak pojďte holky. Už jsou tu všichni od devíti hodin“pozve nás dál a Zoe mě pak představí všem…jsou milý ale někteří už jsou totálně namletí alkoholem.Viděla jsem nějakou holku co měla vedle sebe tři kluki a všichni jí líbali,někdo zvracel na záchodě a jiní se prali.Oslavenec byl taky už někde v nebesích,dokonce řekl jestli se sním nechci taky líbat (samo že já nechtěla).Nevím z jakého důvodu ale nalejvala jsem si sama od sebe vodku do sklenky takže jsem měla za půl hodiny vypitou celou vodku.Měla jsem docela točák.hledám zoe a ta…už měla v sobě 1 víno,vodku,2štamprle a dál nevím.Do toho kouřila takže byla tež napraná.Musím přiznat že mi bylo dobře jako nikdy,s klukama jsem vypila ještě další nějakou vodku a už to jelo!Vůbec jsem nevěděla co dělám!točila se mi hlava a pořád jsem se smála.najednou někdo vykřikl.
„CHCEME LESBYSHOW!!!HOLKY CHCEM LESBYSHOW!!!“ řvali kluci a nějaký holky,jmenovali se Eva a Zina se tam na stole začli krutě líbat a já jen čuměla!a já…měla jsem pocit že bych se taky předváděla a najednou…
„URŠULO! Hehehe tu seeem hehehe,to sem já zoe…víš heh“ stála tam a byla fakt na mol
„Co je?hih“ taky sem byla děsně v prdeli takže se mi fakt motal jazyk
„uděláme lesbyshow taky?“ nemám páru proč ale řekla jsem
„JO hehe proč ne JAKO!“ vzala mě za ruku,odtrhli jsme Zinu s Evou od sebe a odhodili je ze stolu,eva se zinou se jen smáli.
„Táhni!“řekla jsem Zińě,zina pořád vysmátá jak lečo
„Pojď sem zlato!“ zařvala Zoe ze stolu a vzala mě za ruku aby mě hodila na stůl
„HOLKY JEĎTÉÉÉÉÉ!!!!“
Zoe se na mě podívala…vášnivě.Takovou jsem ji neznala…a přitahovalo mě to.Má tak nádherné oči…a ústa…co to do mě vjelo?.....
„Uršulo?“ zoe mi začala šeptat do ucha
„jo?“ odpovím taky šeptem
„já…přitahuješ mě…nikdy jsem nepoznala dívku jako si ty…si vnímavá,přátelská…
„jo?“ říkám přiopilá a Zoe se na mě zase podívala..bože jak byla krásná…kruci vždyť to dělá ten alkohol,jsem snad bisexuální nebo co??
„Jsi milá“ dívá se pořád na mě…jenom na mě a pak…na ústa…jdeme k sobě stále blíž…lehce se dotkne mých úst…líbáme se jemně…nevěděla jsem že má piercing i v jazyku…cítila jsem jak její kulička sjíždí po mým jazyku…bylo to tak krásné…podlehla jsem tomu.Její jazyk cítím v mých ústech jak jemňounce drtí ten můj,líbáme se pořád víc vášnivěji a víc dokud se nezačneme líbat tak prudce až začnou kluci křičet radostí,slyším povzdechy…myslí to snad Zoe vážně?...kluci stále víc křičí,někteří dokonce vzdychají s námi…najednou ale…
„Co je Zoe?“ zeptám se jí protože mě od sebe odtrhla a jde ze mě nechutně cítit alkohol
„Uršulo…já…JDU DOMŮ,promiň!“seskočí ze stolu,bere si svůj rotrhaný šedý kabát
„počkej ZOE!! Jdu s tebou!
„Ne Uršulo chci jít sama“ odpoví a zmizí…já se ještě podívám jestli ji uvidím ale nic,vidím jen kluky kteří křičí ať se s nimi líbám tak jak se Zoe
„Jdu domů kluci!“
„Nechoď! Zařvou
„Čau“! odcházím také,jdu přes pole,pak na palouk kde stojí náš dům,vylezu na žebřík,nemám sílu se převléct tak jdu spát jen ve spodním prádle,podívám se na hodinky,jsou 3 hodiny ráno…přemýšlím o Uršule proč vlastně odešla…a usínám
Šokující zpověď
„Ciiiiiiiiiiiiiiiiiiinnnnk!!!!!“
„ááá… KURVA!“ lekla jsem se a spadla z postele
„blbej budík!“ řeknu ještě a zhasnu ho, pak jsem si vlastně uvědomila že jsem máti poprosila včera o budík.
Vstanu z podlahy,třeští mi šíleně hlava takže se posadím zase na postel…natáhnu si tepláky značky nike a zelený tričko a zase se posadím,do očí mi bije slunce z okna,včera pršelo a dnes by se slunce mohlo rozdávat,vůbec jsem to nevnímala…musela jsem myslet na Zoe…co to včera bylo?...co jsme to dělali…byli jsme hodně na mol.Ještě teď cítím její rty na mých ústech…nikdy jsem se s holkou nelíbala…proč jsem řekla jo,když se ptala jestli se chci s ní líbat?připadalo mi to tak jemné…ona je na povrchu tak drsná…v duši je jemná jako květ….proč jsem řekla jo?no prostě…ten alkohol.A proč Zoe utekla?asi si ji postihl pocit viny…ona která má určitě spoustu kluků a začne se líbat s holkou,je mi jasné že ji to přišlo divný!Jsem fakt kráva!!ale…proč se urazila? Byla to jen sranda.a koneckonců to chtěla sama předvádět tak co!ale zas na druhou stranu…chápu ji.bylo to blbé a byli jsme naprané.a mě by nikdy nenapadlo se líbat s holkou!!!fuj,vlastně nechápu jak jsem to mohla…udělat!a ona si to říká určitě taky.bože jak se jí teď podívám do očí?!Doufám že za mnou příjde…
Utekly 2 dny…a Zoe se ani neukázala…rodiče pořád jen pracovali takže neměli na mě čas jako vždy.Vůbec jsem ale nechápala Zoe!proč už nepřišla?Trápilo mě to.Musím jít za ní a zeptat se co se děje že se semnou nebaví!
Vzala jsem na sebe nějaký hadry a vyšla na palouk.Vzduch voněl kopretinami a trávou.Rovnou jsem se vydala k domu kde bydlela Zoe.Došla jsem tam a zazvonila jsem před brankou.Vylezl její otec.
„ahoj Uršulo“
„Dobrý den pane Ulmane,je doma Zoe?“ zeptám se
„Ne,říkala že se jde projít někde k poli za kopcem“
„Aha,děkuju“ odpovím a už si to mašíruju k poli,sice těch polí je tu hodně a nevím který to je ale snad ji potkám.Cestou potkám Alberta,Toma,Marka,Dana a Richarda se kterýma jsem si chvíli povídala,většinou mi ale říkali že jsem včera byla pěkná dračice a takový ty kecy
„Kluci,hele kde je tady nějaký pole za kopcem?“
„Za kopcem?...ty chceš jít za Zoe?“
„jak to víte??!“
„My jsme jediní kdo to ví…Zoe tam chodí když je v totální prdeli,nebo depce ale neříkej to nikomu“řekne Albert
„Jo?A kde to je?“ zeptám se
„já bych tam nechodil protože je vždycky docela nasraná…ale je to za tamtím kopcem co se pasou koně“ a ukáže mi na levej bok
„Dík Alberte,čaute kluci“
„hoj a zas někdy přijď na nějakou párty ju?“ zamrkají všichni a já se musim smát.
Kopec je celkem náročnej ale ti koně stojí za to,když už jsem na kopci zpozoruju z hora prostě náááádherné pole…všude luční květiny…kopretiny,zvonky,taky mák…sluncem prozářená pšenice,všechno…krásné….tohle místo bych si rozhodně nevybrala jako terč pro zlost.Něco se v dálce pohne,vidím černou bundu…
„ZOE?!!!“ zavolám a z obilí se na mě koukne Zoe
„Zoe!!!! Počkej!!!“ zařvu když vidím že si oblíká černou motorkářskou bundu a odchází pryč, i když nechápu jak někdo může ve 25 stupněch něco takového nosit,jenže u ní to tak beru,je taková
„Zoe no tak počkej ne??!!“ rychle utíkám z kopce k ní,pak už jsem ji dohnala.Otočila se na mě.Měla i černé motorkářské kožené kalhoty a boty.
„Co je?“ zeptá se
„jak co je!!! Proč mi utíkáš když na tebe volám?“ odpovím nevěřícně
„Sorry…a kde ses dozvěděla že jsem tu?řekli ti to kluci že?...debilové“ řekne jen
„jak sorry,proč ses někdy nestavila?…jo a řekli mi to oni…“
„nevím,neměla jsem čas“
„hmm“
„Proč,chtěla si něco?“ zeptá se mě
„Ne,…vlastně…jo“ řeknu
„a co to je“
„no…říká se mi to špatně…PROČ ses urazila?“ vyvalím na ni
„Co prosím?,kdy jako?“ řekne zaskočeně
„No proč si odešla s těch narozenin.byla si uražená ne?“
„no jo…odešla jsem…“ sklopí oči ale hned se zas na mě podívá „ale Uršulo já jsem nebyla…“ nestačí to doříct,protože jí do řeči skočím
„Hele Zoe! Není důvod k tomu aby ses semnou nebavila!!jasný,já chápu že ta líbačka byla úlet
„Uršulo!“ řekne ale já ji zase skočím do řeči
„hele zoe nic neříkej,byl to úlet,byli jsme napraný jak kozy,prostě nechápu proč si se semnou přestala bavit,nikdy by jsme to přece neudělali“
„Uršulo ty to nechápeš…“
„Jo,fajn,chápu že se semnou nebavíš,přišlo ti to divný líbat se s holkou,mě taky!!jak říkám nikdy by jsme to neudělali ale fakt nechápu proč s toho děláš takovou vědu a…
„URŠULOOO!!!PŘESTAŇ!!!“ rozkřikne se jako by toho všeho už měla dost a já ztichnu
„Uršulo proboha!!! Vždyť já se neurazila!!!“ řekne už normálně
„co-cože?,jak neurazila? Ale…
„Ale co Uršulo?!prostě jsem se neurazila chápeš,prostě jsem odešla to je vše…
„co…já myslela…jenomže…jako proč si odešla?…“ odpovím
„protože se mi prostě chtělo!!“ zvýší hlas
„jak chtělo? Viděla jsem ti na očích že ti něco je!!!nedělej ze mě kreténa jasný!!!
„byla jsem unavená tak jsem šla!!!“
„to není pravda!!já vím známe se krátkou dobu ale…já věřím že… že tě znám!!!
„tak asi neznáš!!“ má pořád zvýšený hlas
„FAJN TAK PROČ SI ALE POTOM 2 DNY NEPŘIŠLA ZAMNOU??FAKT JSEM MYSLELA ŽE SEŠ URAŽENÁ!!!“ nedokážu se už ovládnout a už křičím
„….FAJN…TAK TY TO CHCEŠ VĚDĚT?...“
„JO CHCI TO TAAAK NÁÁÁÁHODOU VĚDĚT!!!“odpovím drze
„FÁÁÁJN…TAK JÁ TI TO ŘEKNU!!!PROČ JSEM ODEŠLA A PAK UŽ NEPŘIŠLA!!!...
„NO TAK POVÍDEJ!!“
„…HELE SEŠ MOJE KÁMOŠKA …,dobrá kámoška,i když se známe fakt tak krátkou chvíli…prostě…já nikdy tak dobrou kámošku neměla…nikdy!!“ říká mi ale mě to nestačí
„NO…A JAKO CO!!!TO NIC NEVYSVĚTLUJE,DO PRDELE ZOE TAK PROČ SI ODEŠLA A A UŽ SES NEUKÁZALA!!!“
„KURVA URŠULO JÁ TI TO NEMŮŽU…ŘÍCT!!!!“
„PROČ!!!“
„PROTOŽE…“
„TAK PROČČČ!!!!!!“
„PROTOŽE TĚ MÁM RÁDA!!!!!!!.....“
„JÁ TEBE TAKY A CO!!! KVŮLI TOMU SE SEMNOU NEBAVÍŠ?!!“
„URŠULO JÁ SE S TEBOU BAVÍM!!“
„TO NIC NEVYSVĚTLUJE!!“
„TY TO NECHÁPEŠ!!!“ odpoví vzteklá
„CO ZAS NECHÁPU!!!“
„JÁ SE ZAMILOVALA!!!!!!!“
„COŽE?! DO KOHO??!!!!“
„…………“ nic neříká a mě něco začne docházet…ale nenechám se odbít.
„DO KOHO!!!!!“
„HELE…JÁ MYSLELA ŽE SEŠ JEN MOJE KÁMOŠKA ALE…JÁ SE MÝLILA…ZA TAK KRÁTKOU DOBU…ANI JÁ TO …NECHÁPU…PROSTĚ…KLIDNĚ MĚ ODSUĎ…ALE SAMA TO CHEŠ VĚDĚT…A JÁ BUDU K TOBĚ UPŘÍMNÁ…A…
„TAK DO KOHO SES ZABOUCHLA!!KDYŽ SE SEMNOU KVŮLI TOMU NEBAVÍŠ!“vyjedu na ni naposled…
„ DO TEBE KURVA!!!!.......do tebe…“
Z očí do očí
„………co…cože?........“ nezmohla jsem se na nic…Zoe se obrátila a utekla…a já…se prostě nezmohla na nic.Oči jsem měla vykulené,tělo mi ztrnulo,nemohla jsem se hýbat…nemohla jsem ani mluvit natož něco ještě zařvat na Zoe…nemohla jsem nic…podlomili se mi kolena a sedla jsem si do trávy s ječmenem a kytkami jak pytel brambor…slunce na mě svítilo…cítila jsem jak se potím…jen jsem tam tak zírala a seděla…úplně bez zájmu všeho a v mysli se mi jen opakovali ty slova…“do tebe…jsem zamilovaná do tebe…Uršulo ty to nechápeš…do tebe…jsem zamilovaná do tebe…do tebe…do tebe“…tak proto za mnou nepřišla…je do mě zamilovaná…ale…je to vůbec možné?...vždyť…je to blbost…za tak krátkou chvíli…a…zamilovat se…ale je to holka!! …stejné pohlaví! Stejné pohlaví!!!...to…je blbost…ale ona to říkala…říkala že mě miluje…co?...není cvok?...zamilovat se do holky…stejné pohlaví…to je absurdní…nemožné…ona je homosexuální,ale ona…mě miluje…ona miluje holku…miluje mě…najednou jako by přestalo svítit slunce…až teď jsem si uvědomila realitu…
„Proboha kolik je hodin??“ rychle jsem vstala,už se setmívalo,podívala jsem se na hodinky a bylo 18:50
„Jéééžiš!!! To tady sedím už 5 hodin????do prčic!!“ vůbec jsem neměla šajnu o tom proč jsem vydržela tak dlouho nehybně sedět,každopádně zjištění že mě vlastně miluje holka bylo…jaksik…překvapující.Běžela jsem domů,koně v ohradách se už přemístili do stájí,vyšla jsem na náš palouk,neměla jsme klíče tak jsem zazvonila.
„kde si tak dlouho byla!!!!!“ vyjede po mě matka a tahá mě už dovnitř
„Já…no byla jsem s kámoškama“ řeknu ale přitom kámošek moc nemám,jen pár,kdybych jí řekla že jsem byla se zoe a ta mi řekla že mě vlastně miluje tak by si máti myslela že jsem fakt na krabici
„COŽE?? Ty se ani nevrátíš domů!! A nelži Uršulo!!prý tě někdo vyděl s nějakýma klukama!!“
„Nech ji,no a co že byla s klukama,co má dělat dívka v jejím věku“ řekne táta a mrkne na mě přes máti
„Hmm,vem si večeři Uršulo a jdi spát“ ještě dopoví
„A joo pořád“ odpovím já,navečeřím se,jdu do svýho pokoje,podívám se na telku,televizi nevnímám vůbec,myslím na Zoe,pořád jsem to nějak nechápala jak se vlastně osoba může zamilovat do stejný osoby…opravdu…nikdy jsem neměla nic s holkou…ale ten její polibek…tak jemný a krásný tak vcítěný a vášnivý….zas pomyslně cítím její rty na mých ústech znovu a znovu…nikdy jsem to nezažila,v životě jsem měla jenom kluky ale s holkou je to zas taky jiný…pěkný……PANE BOŽE!!! CO TO KECÁM!!!CO SE MI TO DERE DO MYSLI!!!!!!!JÉÉÉŽIIIŠ!!!převalila jsem se na bok,zhasla televizi ale ne a ne usnout.prostě to nešlo.bylo dost pozdě,všichni už spali a já pořád nic.KRUCI!! vstala jsem s postele,oblíkla na sebe šortky,mikinu a šla jsem po žebříku ven se projít.Vyšla jsem na palouk…bože to je pěkný…svítil měsíc a teprve aspoň teď jednou jsem zapomněla na všechny problémy…jen tak jsem tam stála a zírala na tu krásu…co asi dělá Zoe?...PROČ NA NI POŘÁD MYSLÍM!!! Pořád mi nedá spát to,že se do mě zamilovala…prostě mi to připadá jako z nějakého filmu…dyť to se nestává…nebo snad ano…proboha co to kecám…na světě je přece tolik lesbiček že to nedokážu spočítat…jenom ta veřejnost to nechce připustit…a vlastně…bych to do Zoe neřekla že by mohla být homosexuální… jenomže…co bude teď z naším přátelstvím!!! Nikdy i kdybychom se teď vídali pořád,nezbavila bych se dojmu že mi to vlastně řekla…do prčic co mám dělat? Mám jít zítra za ní a domluvit se nějak na našem přátelství? Ale co když ona o to už nestojí!!přece jen viděla že mě to šokovalo…nevím co dělat!!KRUCI STEJNĚ ZA NÍ PŮJDU!!HOMOSEXUÁLNÍ LIDI JSOU JAKO OSTATNÍ LIDI!!!! Jsem kráva! Zítra za ní zajdu!!!pořád se jen tak dívám…sklouznu pohledem dolů pod námi na dům od Zoe zarostlý pěknýma stromkama…svítí se tam!a přímo u ní v pokoji!proboha co děla tak pozdě?fajn…odvážím se…jdu za ní,když si to mám s ní vyříkat tak už teď hned………….
Řítila jsem se s kopce, přelezla jsem její plot,v pokoji se stále svítilo,na rozdíl ode mě měla pokoj v přízemí tak jsem se trošku přikrčila a pak se postavila…Zoe seděla na posteli s nohama u sebe,na sobě měla šedé tepláky a černé tričko a brečela…bylo mi jí tak líto…určitě je to kvůli mně…podívala jsem se jí na ruce kterými obepínala kolena...PROBOHA VŽDYŤ ONA MÁ VRUCE ŽILETKU!!! Tak jsem se toho lekla že jsem šíleně uklouzla a lopata která u mě ještě před chvíli stála se rozřinčela když spadla na zem…KURVA!!šlo to dost slyšet…najednou někdo otevře okno
„HALOO??JE TU NĚKDO?“ slyším hlas od Zoe „JESTLI TU NĚKDO JE!NAKOPU MU PRDEL!!“ zvolá ještě.,já vstanu před okno a ona se trochu lekne ale pak se jen dívá
„Ahoj to jsem já Uršula“ řeknu a sklopím zrak ale hned se na ni zas podívám
„co tady chceš“ řekne dost odměřeně
„Hele já…Zoe…chci si s tebou…promluvit“ začnu pomalu
„O čem jako!nemáme si co říct!ahoj!“ a už začne zavírat okno ale já ho zas rychle otevřu než pořádně zabouchne
„Zoe!!!Musíme si promluvit!teď hned! A ty víš o čem!“
„Ne nevím o čem a když dovolíš jdu už spát“ a zase chce zabouchnout,jsem ale zas rychlejší
„Zoe!! Ty mě vážně mi-miluješ?“ vysolím to na ni
„cože…já…hele…nemluv jo?!čau“,začne zavírat zase okno a tentokrát se mi ho nepodařilo uchopit,nevím proč ale začnu dost brečet…pak jsem dostala vztek a nevím kde se to ve mně vzalo ale začala jsem strašně bušit na její okno,jako že fakt hodně,bylo mi úplně jedno jestli vzbudím jejího otce…chtěla jsem s ní prostě mluvit,nechtěla bych ji ztratit…okno se znova otevřelo a v něm zase stála Zoe…já jsem jen cítila že mám obličej plný slz
„Proč tak bušíš ty kozo blbá,málem si vzbudila otce!!!“ vystřelí na mě Zoe
„ZOE!!!! JÁ TĚ ALE NECHCI ZTRATIT CHÁPEŠ!!!“ odpovím z ničeho nic,vůbec sebe neposlouchám a ani ji,prostě mluvím co si myslím
„ZOE!!!JSI MOJE KAMARÁDKA!!JÁ TAKY TAKOVOU NIKDY NEMĚLA!!NIKDY!!!A TO ŽE SI MI DNESKA ŘEKLA ŽE MĚ MILUJEŠ!!!MĚ TO NEVADÍ!!!NEVADÍ CHÁPEŠ!!!!JE MI TO JEDNO!!!KLIDNĚ MĚ MILUJ!!!ALE PROSÍM!!!PROSÍM!!BAV SE SEMNOU!!! KDYŽ SE SEMNOU NEBAVÍŠ JE TO PRO MĚ TREST!!TY…SEŠ TAK MOUDRÁ… A VŠECHNO!!!ANI VE MĚSTĚ JSEM NIKOHO TAKOVÝHO NEPOTKALA!!!JÁ NEVÍM PROČ A NEŘEKNU TI TO PROTOŽE PROSTĚ NEVÍM!!!ALE STALA SES V MÝM ŽIVOTĚ DŮLEŽITÁ!A TO ZA TAK KRÁTKOU CHVÍLI!!!ZOE!!…zoe…“
tak a teď jsem se totálně rozbrečela,musela jsem si sednout do trávy a jen brečet,nemohla jsem se na těch pitomejch nohách ani udržet…ale…co jsem jí to vlastně řekla…tohle…jsem neřekla nikdy nikomu…a proč vlastně kvůli ní zrovna brečím??nechápu to…asi ji mám hodně ráda.Vlastně…žádnou kamarádku jako ji jsem ráda neměla.Vstoupila mi jen tak do života!!a…už jako by se to nedalo vrátit.Proč některým lidem trvá i roky než se opravdu poznají a začnou mít k sobě důvěru…a některým lidem stačí jen chvíle a vědí že je ta osoba správná??...........najednou cítím jak se ke mně někdo přitiskne,byla to Zoe,musela zřejmě přelézt okno…zvedla mi rukou hlavu takže jsme se na sebe dívali…z očí do očí…dívala se na mě mile,v jejích očích jsem spatřila slzu
„Uršulo…to si řekla tak…hezky“ odpověděla mi a po tváři ji stékala slza
„Zoe…já…vím že mě milu…“ nestačila jsem to doříct,zakryla mi pusu ukazováčkem
„Uršulo nic neříkej…prosím…přijď zítra zas na pole za kopcem kde jsme se viděli dneska…prijď ve tři a …vysvětlím ti vše co chceš…“
„Ale…“ víc mi stiskla rty
„Prosím teď ne…zítra přijď…a teď…jdi se vyspat…ano?“políbila mě na čelo,vyzvedla mě na nohy a já ji z nějakého neznámeho důvodu poslechla,ona zas prolezla oknem a zhasla,já jsem ještě chvíli stála a pak pomalu odcházela k našemu domu…doma jsem se svlékla,zhasla a…s pocitem radosti že už je to mezi mnou a Zoe skoro v pohodě jsem usínala…….proč se v ní nevyznám……..?....
Komentáře
Přehled komentářů
tohle je moc hezka povidka:)
vůbec to tu nikdo nedává
(Denisa, 9. 10. 2006 6:56)Nevím jestli je to tím že tyhle stránky se přesouvají jinam ale nikdo mi to tady nedává ale ani na ten druhej web...takže asi budete muset počkat než autor tohodle webu zaregistruje naší přítomnost:-) už jsem to každopádně autorovi poslala ale ona ne a ne to sem dát
Bude pokračování??
(anička, 5. 10. 2006 20:17)hej, to je hezký as pokračování by nebylo? jako chtělo by to fakt... takhle to nechat nevyřešený, to neni hezký..určitě to dopiš, ok?
Nadpis:
(Jurij, 27. 8. 2006 17:29)
Ukrutna hovadina !
Necht te provazi duch Julia Stalina na veky !
jee
(Pája, 7. 5. 2007 11:16)